Strom života - duben - Darina Martinovská

Darina ze všeho připomíná F. L. Věka. Je buditelem v tom nejhlubším a nejčistším smyslu slova. Tím, kdo neúnavně pokládá základy občanské společnosti, které v Čechách i několik desetiletí po pádu totality tak bolestně chybí.
Nemyslím si, že by to bylo nějaké vědomé rozhodnutí. Kamkoli ji cesty osudu zavanou, jednoduše nedokáže netečně přihlížet lidské lhostejnosti a rezignaci, ať už se jedná o kouřícího prvňáčka na lavičce před panelákem nebo neexistenci mezilidských vztahů na obřím sídlišti.

ŽIvot, RAdost, FAntasie – tedy ŽIRAFA – se jmenoval projekt, který Darina s přáteli rozjela v polovině devadesátých let na Jižním Městě v Praze. Divadlo, masopust, koncerty, literární večery... Proč vlastně?
„Byla za tím vůle udělat něco pro lidi
i pro sebe. Zbavit se povrchnosti, vyvolat pocit odpovědnosti a sounáležitosti. Vyvolat zájem o život, zájem o domov, o prostor, o ztracené hodnoty, potřebu vztahů či o vztahy vůbec. Poskytnout radost duše a použít fantazie...“
Nad fotkami kulturních akcí na pozadí šedivé hradby mnohapatrových paneláků mi běhá mráz po zádech. Kde se bere v drobné, tmavovlasé ženě tolik síly?

Darininy stopy však nezůstávají jen na Jižním městě. Před několika lety se s manželem přestěhovali do Hodkovic nad Mohelkou.
„Jak je možné, že nemá městečko ochotnický soubor?“ vrtalo jí hlavou. Po nějakém tom pátrání se ukázalo, že Hodkovice soubor měly, a dokonce téměř profesionální. Fungoval až do roku 1968, kdy byl rozprášen kvůli angažovanosti jednoho z ochotníků na událostech pražského jara.

Darina obešla a vyzpovídala pamětníky, prohledala archivní záznamy i rodinná alba
a zorganizovala úžasný večer nazvaný
Hodkovická Thalie. Sešlo se snad celé městečko a dojemný okamžik, kdy si na pódium pro ocenění šli pamětníci slavných dob ochotnické-ho divadla, si Hodkovičtí připomínají dodnes.
Darina na tradici navázala a dnes ve městečku působí HAD (Hodkovické amatérské divadlo), které má za sebou již víc než sedm-desát představení.

Proč vlastně divadlo? Protože není soutěživé, ale dělá se společně. Úspěch představení záleží na souhře všech, nejen na výkonu jednotlivce. Protože divadlo není jen zábava vyplňující prázdný čas. Divadlo je především zpřítomněním. Okamžikem, kdy zno-vu ožívají příběhy a dotýkají se nás, kdy jako
v zrcadle vidíme své vlastní touhy, slabiny
i obavy. Divadlo je klíčovou dírkou, kterou nahlížíme pod povrch věcí.

S Darinou Martinovskou si povídala Lucie Nováková www. komplexnimysleni.cz